lenkasasinovawebPtačí liturgie

Po Mezinárodním dni vrabců (20. 3.) se bratři kapucíni rozhodli připojit se též k dnešnímu Mezinárodnímu dni ptactva. Oba sváteční dny se už otiskují i do františkánsko-kapucínské liturgie. Jde o návrat k postoji sv. Františka z Assisi.

 

Ve Františkánských pramenech se na více místech hovoří o světcově vztahu k ptákům. Asi nejznámější scénu máme zachycenou Tomášem z Celana, který popisuje Františkovo kázání místním opeřencům v blízkosti městečka Bevagna.

 

Když došel do jejich blízkosti a viděl, že na něho čekají, pozdravil je svým obvyklým způsobem. Nemálo se však divil, že ptáci jako obvykle neodlétají. Byl naplněn ohromnou radostí a pokorně je prosil, aby vyslechli Boží slovo. A k tomu všemu, co jim říkal, připojil ještě toto: "Moji bratři ptáčci, hodně musíte chválit svého Stvořitele a vždycky ho milovat, neboť vám dal za oděv peří, k létání křídla a všechno, co potřebujete. Dokonce vás Bůh mezi svými tvory učinil vznešenými a čistotu vzduchu učinil vaším příbytkem. Nesejete ani nežnete, a přece vás bez jakéhokoliv vašeho přičinění chrání a opatruje." Jak František sám a bratři, kteří byli s ním, vypravovali, nato se ptáčci po svém způsobu velmi zaradovali a začali natahovali krčky, rozpínali křídla, otevírali zobáčky a dívali se na něho. On procházel jejich středem a vracel se zpět a jeho hábit se dotýkal jejich hlaviček a tělíček. Pak jim znamením svatého kříže požehnal a dovolil jim, aby si letěli jinam (1 Cel 58). Mimo jiné právě tuto scénu najdeme na mozaice brněnského kapucínského kostela.

 

Naopak v Alvianu, když František nabízel Boží slovo, jeho kázání přehlušovaly hnízdící vlaštovky. Když je ovšem světec požádal o klid, vlaštovky se ukáznily a nehnuly se z místa, dokud kázání neskončilo (1 Cel 59). Jinou situaci pak přibližuje Františkův životopisec v blízkosti Rieti, kdy se říční ptáček choulí do světcových dlaní jako do hnízda (2 Cel 167), rovněž mu neuniklo, jak si Prosťáčka z Assisi oblíbil bažant (2 Cel 170).

 

Zrcadlo dokonalosti nám dokonce prozrazuje, jakého opeřence nejvíce svatý František obdivoval. Ze všech ptáků měl nejraději chocholouše, o kterém říkával: "Bratr chocholoušek má kapuci jako řeholníci a je pokorný. Nejraději běhá po zemi a hledá si drobné zrníčko. A když je najde, třeba i v lejnu, vytáhne si je a sezobne. Potom vzlétne a líbezně chválí Hospodina jako hodní řeholníci, kteří pohrdají světem. Myšlenkami zalétají do nebe a jejich mysl je zaměřena k Boží chvále. Jeho pernatý šat má barvu země, a tak dává příklad řeholníkům, aby nenosili šaty barevné a pohodlné, spíše chatrné a téže barvy jako země, protože hlína je nejméně cenná mezi ostatními nerosty" (113).

 

Nepřekvapí pak, že během umírání Serafínského otce jsou to opět ptáci, tentokrát skřivani, kteří světce vyprovázejí a ohlašují blízkost věčné slávy (Pojednání o zázracích blaženého Františka 32). Stejnou situaci popisuje i sv. Bonaventura ve své Větší legendě.

 

To všechno jsou dost dobré důvody, proč se vždy 20. března a 1. dubna do kapucínského breviáře zařazuje nový prvek: modlitba se čtením bude v tyto dny zakončena Písní bratra Slunce, tedy Chvalozpěvem stvoření.

 

Novou edici Františkánských pramenů, včetně zmíněného chvalozpěvu, najdete na našich stránkách.

 

[Apríl 2021]