se narodil v Assisi (Itálie) roku 1182 jako syn bohatého
kupce. Vyrůstal v neklidné době bouřlivého rozvoje
měst, obchodu a hnutí na obrodu církve, která
ale často končila na scestí (Valdenští,
Albigenští, humiliáti...). František ve
svém mládí žil spolu se svými vrstevníky
lehkomyslným životem. Po neúspěšném
vojenském tažení proti sousední Perugii, kterého
zúčastnil i František, (roku 1202) onemocněl těžkou
chorobou. To byl jeden z impulzů, který ho přivedl ke změně
života. Stále se však chtěl stát rytířem.
Jeho srdce se však dotkl sám Pán a Františkův pohled na život a jeho smysl se začal radikálně měnit. V kostele sv. Damiána pak k němu Pán promluvil z kříže: "Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá". František se tedy pustil do opravy kostelíka sv. Damiána, který se rozpadal, ale až o něco později pochopil, že Pán neměl na mysli tento kostelík, ale církev. Vydal se tedy cestou radikálního následování Krista a apoštolů životem podle evangelia. Roku 1207 se zříká úplně všeho, aby svobodně mohl jít za svým Pánem. Ve stále se prohlubující modlitbě si je dobře vědom své ubohosti, ale zároveň i toho jak moc je samotným Bohem milován. Pak za ním přicházejí první muži, kteří chtějí spolu s ním sdílet jeho způsob života. Sám František na to pak ve své závěti vzpomíná: "Pán mi dal bratry." Pochopil, že nemá ve svém následování Krista chudého a ukřižovaného zůstat sám, a tak z Božího vnuknutí zakládá Řád menších bratří (r. 1209).
Lne velkou láskou k církvi i jejím představeným, i když vidí jejich lidské nedostatky. Cení si totiž nade vše Eucharistie, ve které vnímá Kristovu fyzickou přítomnost, a proto si váží kněží, že jen skrze ně Pán znovu a znovu "skrze ruce kněze sestupuje na oltář". Svým důsledně evangelním způsobem života je světlem a solí pro církev i svět. Boha vidí jako nejvýš dobrého Otce, který je původcem všeho stvoření, a proto všechno stvoření nazývá svými bratry a sestrami. Touží po spáse všech lidí, a proto volá k obrácení a posílá své bratry na misie do nekřesťanských zemí. Touží následovat Krista až na kříž, a proto se v touze po mučednictví vydává do Egypta k muslimskému sultánovi, aby mu hlásal evangelium. Ten byl Františkem tak uchvácen, že ho navzdory všem zvyklostem nenechal ani mučit ani popravit a v pokoji ho propustil. Jeho touze milovat jako miloval Kristus na kříži a trpět tak, jako trpěl on, vyhověl Pán dva roky před Františkovou smrtí (v září 1224), kdy se světec při modlitbě dostal do vytržení, při němž se na jeho těle objevila stigmata (rány Kristovy). Ve snaze přiblížit lidem tajemství Kristova lidství, slaví Jeho narození v jeskyni s živými jesličkami v Grecciu (r. 1223). Od té doby se tato tradice rozšířila na celou církev a jesličky pod vánočním stromkem nám připomínají smysl vánočních svátků. Sv. František zemřel večer 3. října 1226 a o dva roky později byl prohlášen za svatého. Jeho svátek se slaví 4. října.
Kromě Řádu menších bratří založil sv. František spolu se sv. Klárou ještě i Řád chudých paní (r. 1212) a také tak zvaný "třetí řád" pro lidi žijící ve světě ve svých rodinách.