kapucíni

Kapucíni v Sušici

Důvod povolání kapucínů do Sušice poodhaluje jednání provinčního sněmu kapucínů v roce 1641, kde bylo řečeno, že měšťané některých královských měst, mezi nimi i Sušice, žádají, aby kapucíni přišli do jejich města poskytnout duchovní útěchu obyvatelstvu postiženému třicetile­tou válkou. Zdá se, že pozván( iniciovali také sušický děkan Šebestián Zbraslavský ze Svatavy, hrabě Jindřich Libštejnský z Kolowrat a jeho syn František Oldřich, majitelé žichovického panství na Sušicku. Hrabě František Oldřich působil v císařských službách jako nejvyšší komorník, proto se k žádosti připojil i samotný Ferdinand III. Z jednání provinciála P. Ludvika Rosenheimského, císaře Ferdinanda III, císařských místo­držících, arcibiskupa pražského kardinála Arnošta a purkmistra města Sušice pak vzešlo povolání kapucínů do Sušice.

Kapitulní shromážděni kapucínů v roce 1644, po té co se seznámilo s materiálním zajištěním budoucího kláštera, se rozhodlo pověřit P. Karla Slezského (Carolus Silesius), aby se stal prvním superiorem kapucínského hospice v Sušici. Špatné hospodářské poměry však způsobily, že k založení došlo až v roce 1651. Pro stavbu kláštera byla zakoupena děkanská zahrada a pozemek patřící ke špitálu chudých. Pět domů koupil pro stavbu kláštera Jindřich, hrabě Libštejnský Kolovrat. Churavějící hrabě František Oldřich (zemřel roku 1650) svěřit starost o klášter Janu Antonínu Losymu, svo­bodnému pánu Losynthalu, na Štěkni, Hejnici a Cehnicích. Druhým fundátorem se stal sám císař Ferdinand III. Jak o tom svědčí listina z 10. dubna 1650. Pro stavbu kláštera se podařilo zajistit 12.000 zlatých.

K položení základního kamene došlo 16. neděli po Svatém Duchu, tedy dne 17. září 1651. Zakládacího aktu se zúčastnil jako zástupce císaře svobodný pán Jan Antonín Losy, pražský arcibiskup Arnošt kardinál Harrach a šlechta z přilehlého okolí. Do základního kamene byla vlože­na zlatá mince s příležitostnou ražbou na aversu s císařským orlem a ini­ciálou F III, s nápisem "Pro loco Sutitiensis in Bohemia" a na reversu s vysvětlením slavnosti. Nejprve byl v duchu řádových tradic postaven kostel. Při následné stavbě kvadratury bylo využito pěti domů zakou­pených hrabětem Jindřichem z Kolovrat. Teprve v letech 1665-68 byla stavba kláštera dokončena. Klášterní kostel byl na přání císaře Ferdinanda III. zasvěcen sv. Felixi z Cantalice. Císařovna Eleonora, matka Ferdinanda III. věnovala klášteru ostatky bl. Felixe, která obdržela při Felixově blahoslavení od kardinála Ludovisia. Věnovací listina byla vydána císařovnou ve Vídni 20. července 1654. Velkou slavností bylo vysvěceni kostela 24. října 1655, které provedl za přítomnosti četných hostí kardinál Arnošt Harrach. Postupně vysvětil všechny čtyři oltáře, jak je patrno z textu listiny, k této příležitosti vydané:

"Roku 1655 dne 24.října My, Arnošt Vojtěch titulu sv. Praexedy kardinál kněz z Harrachu, arcibiskup pražský... vysvětili jsme chrám otců kapucínů v Sušici a čtyři oltáře, hlavni ke cti blaženého Felixe z Cantalicia, kapucína, a v němž uložili jsme ostatky sv. Víta mučedníka, sv. Vavřince mučedníka, sv. Cyrila mučedníka. Druhý oltář ke cti sv. Marie Bolestné a uložili v něm ostatky sv. Felixe mučedníka, sv. Viktora mučedníka, sv. Saturnina mučedníka. Třetí ke cti utrpení Krista a ostatky sv. Pia mučedníka, sv. Coelestina mučedníka, sv. Serafini mučednice jsme vložili. Konečně čtvrtý oltář posvětili jsme sv. Otci Františku a vložili do něj ostatky sv. Justa mučedníka, sv. Felixe mučedníka, sv. Pia mučedníka...

V 17. a 18. století působilo v klášteře průměrně 15-20 řeholníků, větši­nou českého původu, kteří se vedle duchovní služby zabývali pastorační činností. Obživa řeholníků i činnost kláštera byla z větší části financo­vaná z darů dobrodinců z řad šlechty i sušického měšťanstva. Zejména při poutní slavnosti zv. Portiunkule magistrát města obdarovával kapucíny naturaliemi (pivo, chléb, maso, vejce). Naopak kapucíni se mimo jiného odvděčili sušickým pomocí za hrozného požáru, který postihl město v roce 1707. Za vlády Josefa II. a později za napoleon­ských válek klášter přišel o všechny zlaté a stříbrné předměty.

Roku 1682 dal kvardián Ladislav Bilinský za přispění Alžběty Meřkové a Polyxeny Weissenregnerové vystavět na vrchu Stráž nad Sušicí poutní kapli Anděla Strážce. Vysvěcena byla roku 1683 světicím biskupem pražským Janem Dlouhoveským z Dlouhé vsi. Roku 1735 kapli obepnu­ly ambity. Osudný pro toto poutní místo byl rok 1791, kdy bylo zrušeno, ale o rok později jej vykoupil sušický děkan Prokop Harrer a navrátil se k duchovnímu účelu.

Pýchou kláštera bývala bohatá knihovna, která je dnes uložena v sušickém muzeu. Tvoří ji i přes určité ztráty na několik tisíc svazků. Součástí knihovny jsou cenné prvotisky z přelomu 15. a 16. století, převládá literatura latinská.

Bohulibá činnost kláštera trvala bez přerušení až do osudného dne 27. dubna 1950, kdy komunisté vyhnali řeholníky a klášter obsadilo vojsko.

Do kláštera se kapucíni vrátili 16. srpna 1993. V klášteře působili dva kněží (br. Norbert a Bonfil), jeden bratr laik (Konrád) a o chod kláštera i kostela se starala paní Anna Pavlíkova, která dělala hospodyni br. Norbertovi během jeho působení ve farnosti. Postupné stárnutí, nemoci a smrt donutily kapucíny k opuštění kláštera. Smrt br. Norberta 11. listopadu 2001 ukončila působeni kapucínů v Sušici.

Na mimořádné provinční kapitule roku 2002 bratři vyjádřili touhu zachovat kapucínskou přítomnost v Sušici a v budoucnu obnovit komunitu. K realizací těch záměru došlo po mimořádné kapitule v roce 2007. Po zrušení komunity v Újezdě, rozhodnutím br. provinciála ke dni 1. října 2007 byla ustanovena „komunita“ ve složení br. Ambrož a br. František. V současné době se v sušickém klášteře potkáte se třemi bratry: Františkem, Damiánem a Vianneyem.