kapucíni

Co to pro nás znamená kontemplativně-apoštolský život (tedy život, který úzce spojuje nazíravou modlitbu a činnost), to naše současné Konstituce vysvětlují takto:

13. 1. Abychom s užitkem naplnili v církvi i ve světě své evangelní povolání, snažme se vést apoštolský život, který v sobě zahrnuje kontemplaci i činnost a napodobujme tak Ježíše, který neustále vedl život modlitby a práce pro naši spásu.

2. Apoštolové, kteří následovali tento život svého Mistra, byli od Pána posláni do celého světa a vytrvale se věnovali modlitbě a službě slova.

3. I když svatý František velmi miloval osamělá místa, přece šel po stopách Pána a apoštolů a zvolil si způsob života, který v sobě úzce spojoval modlitbu a hlásání zvěsti o spáse.

4. Proto vytrvale chvalme Boha a rozjímejme o jeho slovech. A stále více se rozněcujme k tomu, abychom svou činností radostně probouzeli v lidech lásku k Bohu.

Život modlitby bratří popisují naše Konstituce takto:

45. 1. Modlitba k Bohu jako opětování lásky začíná v nás dotekem Ducha svatého, jímž vnitřní člověk naslouchá hlasu Boha, který mluví k srdci.

2. Bůh totiž, který si nás zamiloval jako první, mluví k nám mnoha způsoby: skrze všechno tvorstvo, ve znameních doby, v životě lidí, v našem srdci a zvláště svým Slovem v dějinách spásy.

3. V modlitbě odpovídáme Bohu, který nás oslovuje. Dosahujeme přitom tím větší plnosti, čím více vycházíme ze sebelásky a přecházíme ve společenství s Bohem a s lidmi v Krista bohočlověka.

4. Naším životem, modlitbou i jednáním je totiž sám Kristus.

5. Proto tedy skutečně synovským je náš rozhovor s Otcem tehdy, když žijeme Krista a modlíme se v jeho Duchu, který v našem srdci volá : Abba, Otče!

6. Evangelními radami jsme se důvěrněji zasvětili Boží službě, a proto ve svobodě ducha věrně a vytrvale usilujme o růst v tomto životě modlitby.

7. Především v sobě pěstujme ducha svaté modlitby a zbožnosti, k němuž mají všechny časné věci napomáhat, abychom se tak stávali pravými následovníky svatého Františka, v němž současníci viděli ani ne tak člověka, který se modlí, jako spíše člověka, který je celý modlitbou.

8. Nadevše mějme touhu po Duchu Páně a jeho svatém působení a stále se s čistým srdcem modleme se k Bohu. Tak budeme dnešním lidem vydávat svědectví opravdové modlitby a všichni na naší tváři i v životě našich bratrských společenství uvidí a zakusí dobrotu a laskavost Boha, přítomného ve světě.

Bratrské společenství se všemi tvory v duchu sv. Františka chápeme takto:

11. 1. Svatý František se klaněl nejvýš dobrému Otci a z této adorace čerpal zanícení pro všeobecné bratrství, kterým ve všech tvorech spatřoval obraz Krista Prvorozeného a Spasitele.

2. Jako synové tohoto Otce považujme se za bratry všech lidí bez jakékoli výjimky. A proto s každým tvorem jednejme bratrsky a vytrvale obětujme chválu Bohu Stvořiteli, od něhož všechno dobro pochází.

3. Protože nás Duch svatý shromáždil v tomtéž povolání, podporujme společnou modlitbou a činností smysl pro bratrství. A to v celém řádě a zvláště v našich provinčních i místních komunitách. Totéž smýšlení mějme vůči všem bratřím a sestrám, řeholním i světským, kteří s námi tvoří jedinou františkánskou rodinu.

4. Toto naše evangelní bratrství jako vzor a kvas společenského života vybízí lidi, aby mezi sebou vytvářeli bratrská společenství a spojovali síly k lepšímu vývoji a osvobození celé osoby a k pravému pokroku lidského společenství.

5. Náš bratrský život má zvláštní význam a stává se velmi účinným svědectvím při uskutečňování zdravé socializace a sdružování, jímž nás Bůh vyzývá, abychom se zasazovali o nastolení a růst bratrství ve spravedlnosti a míru.

A co se týče našich vzájemných vztahů v rámci řádu, platí pro nás:

84. 1. Bůh nás dal jedny druhým za bratry a obdařil nás různými dary; proto se máme navzájem přijímat s vděčným srdcem. Kdekoliv se zdržujeme shromážděni v Ježíšově jménu, buďme jedno srdce a jedna duše. Snažme se stále růst k větší dokonalosti a navzájem se ze srdce milujme jako praví Kristovi učedníci. Nesme břemena a nedostatky jeden druhého a neustále se cvičme v božské i v bratrské lásce. Snažme se být jeden druhému příkladem ctnosti a přemáhejme své vášně a zlé náklonnosti.

2. Věnujme se vzájemným rozhovorům, s důvěrou si sdělujme své zkušenosti a projevujme své potřeby. Dále ať všechny proniká duch bratrského pochopení a upřímně si važme jeden druhého.

3. Všichni bratři mají stejné povolání a jsou si tedy rovni. Proto podle řehole, odkazu a původních kapucínských zvyklostí všichni bez rozdílu se nazýváme bratry.

4. Prvenství, které je nutné ke službě bratrstva, vychází z úřadů a povinností, které někdo právě vykonává.

5. V rámci řádu, provincie a místního bratrského společenství mají být všechny úřady a služby dostupné všem bratřím, s výjimkou těch úkonů, které vyžadují posvěcenou osobu.

6.Všichni ať si navzájem pomáhají, podle darů, které dostali, a to i ve službách, které je nutno v našich domech denně vykonávat.

Co to pro nás znamená minorita, neboli být “menšími”, to vysvětlují naše Konstituce takto:

12. 1. Syn Boží, který vzal na sebe podobu služebníka, nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a vydal svůj život za spásu všech.

2. Protože toužíme stát se jeho věrným obrazem, neusilujme o to být většími, ale jako menší oddávejme se službě všem, zvláště těm, kteří trpí nouzí a trampotami nebo i těm, kteří nás pronásledují.

3. Rádi proto žijme svůj bratrský život v blízkosti chudých a láskyplně mějme podíl na jejich trápeních a poníženosti.

4. Pomáhejme jim v jejich hmotných i duchovních potřebách a usilujme životem, jednáním i slovem o zlepšení jejich lidského i křesťanského postavení.

5. Když takto jednáme, zviditelňujeme ducha našeho bratrství v pokoře, a zároveň se stáváme kvasem spravedlnosti, jednoty a míru.

Naše pojetí práce je v Konstitucích vyjádřeno takto:

76. 1. Práce je základním prostředkem naší obživy i našeho díla lásky k jiným lidem, zvláště, když se s nimi dělíme o výtěžek z ní.

2. Celé bratrstvo ať se projevuje tím, že každý bratr pracuje. Podle nadání, které každý dostal od Boha a podle věku a zdraví ať každý radostně a úplně uplatní své síly pro potřeby bratří.

3. Ať si bratři dají pozor, aby se jim práce nestala nejvyšším cílem nebo aby na ní příliš nelpěli, takže by pak bránila duchu svaté modlitby a zbožnosti, k jehož dosažení mají všechny časné věci napomáhat.

4. Proto ať se chrání přílišné činnosti, která je také překážkou pokračující formace.

77. 1. Pro každého z nás je vhodný jiný druh práce, podle schopností a zvláštních Božích darů.

2.Přijímejme takové úřady a služby, které odpovídají našemu způsobu života nebo které vyžaduje potřeba církve a lidí.

3. Nejlépe se pro nás hodí práce, které zřetelněji vyjadřují chudobu, pokoru a bratrství; na žádnou práci se totiž nedívejme, jako by byla horší než jiné.

4. Aby se milost práce stala nám i jiným užitečnější, snažme se zachovat si v rozmanité činnosti ráz jednoty, buďme ochotni pracovat společně a navzájem si pomáhat, a tak budeme přispívat i k obrácení svého srdce.

5. Stále mějme na paměti své povolání k apoštolátu, abychom každou činností vydávali lidem svědectví o Kristu.

78. 1. Bratři mají po celý život, každý ve svém úřadu a službě, prohlubovat své duchovní, vědecké i technické vzdělání tak, aby náš řád byl stále schopen plnit své poslání v církvi. Proto ať se dívají na rozumovou činnost stejným způsobem jako na ostatní práce, totiž jako na projev osoby v jejím životním pohybu.

2. Podle původní tradice ať jsou však bratři ochotni věnovat se též ruční práci, pokud to vyžaduje bratrská láska nebo poslušnost, ovšem každý s ohledem na vlastní povinnosti.

3. Představení, pokud je to možné, ať se snaží poznat nadání i schopnosti jednotlivých bratří a v zájmu bratrstva i církve jim umožňují získat si odbornost ve speciálních oborech a ochotně se starají, aby k tomu měli pomůcky a čas.

4. Pro dobro církve, řádu a samotných bratří ať představení určují bratřím zaměstnání a úřady s pečlivým ohledem na jejich schopnosti a odborné vzdělání a ať je snadno neodvolávají z práce, v níž získali zkušenosti.

79. 1. Bratři mohou být zaměstnáni také mimo klášter, pokud to vyžaduje horlivost o duše a snaha pomáhat v našich nebo cizích potřebách, podle různých podmínek provincií a podle směrnic, vydaných ministrem provinciálem se souhlasem jeho definitoria, konferencí vyšších představených nebo diecézním biskupem.

2. Třeba však vždy trvat na tom, aby bratři, kteří jsou zaměstnáni mimo klášter, žili ve spojení mezi sebou i ostatními bratřími.

3. Všem lidem ať podávají svědectví života podle evangelia a ať zpřítomňují Kristovu lásku; ať pomáhají potřebným a nikdy se nemoudře nemíchají do věcí, které jsou neslučitelné s naším stavem.

80. 1. Všechno, co bratři dostanou jako mzdu za práci, patří bratrstvu, proto musí být vždy cele odevzdáno představenému. Práce bratří se však nemá cenit pouze podle přijaté odměny.

2. Bratři se nemají oddávat činnostem, které proti duchu pokory a chudoby probouzejí chtivost po zisku nebo marnivou osobní slávu.

3. Naopak, ať jsou vždy připraveni pracovat i bez odměny, když to vyžaduje nebo radí láska.”

Apoštolský život bratří chápou naše konstituce takto:

144. 1. Boží Syn byl Otcem poslán na svět, aby přijal lidský úděl a přinesl radostnou zvěst chudým, uzdravoval zkroušené srdcem, zajatcům vyhlásil propuštění a vracel zrak slepým.

2. Kristus ustanovil, aby církev mocí Ducha svatého pokračovala v tomto poslání.

3. Tentýž Duch podnítil i svatého Františka a jeho apoštolské bratrstvo, aby v naléhavých potřebách své doby věnovali všechny své síly církvi, aby jí pomohli plnit její poslání zvláště mezi těmi, kteří nejvíce potřebovali uslyšet evangelní poselství.

4. Proto se naše bratrstvo nechává vést Duchem Páně a jeho svatým působením a vyrovnává v církvi dluh služby vůči lidem tím, že je slovem i skutkem přivádí k přijetí evangelia.

145. 1. V apoštolátě zachovávejme charakteristické znaky našeho charizmatu a přizpůsobujme je různým dobovým podmínkám.