Provincie kapucínů v ČR

 

O poslední červencové sobotě předstoupil v kapucínském kostele v Olomouci před svého řádového představeného br. Dominik, poklekl, vložil své ruce do jeho a slíbil, že bude po celou dobu svého života žít v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě podle řehole svatého Františka... V několika slovech shrnutá událost, ke které se nepřichází, jak slepý k houslím a od které se očekává hra v nejedné tónině. Zaposlouchejme se tedy do toho, jak ji pod dirigentskou taktovkou Nejvyššího a za pomoci bratří rozehrál hlavní aktér br. Dominik:

 

Overture:       Zvoní zvony a k oltáři přichází zástup kněží, přisluhujících spolu s br. Dominikem: Jak dlouhá a případně klikatá byla tvá cesta následování, která tě dovedla až k tomuto okamžiku, kdy přicházíš před oltář, abys definitivně odevzdal svůj život Bohu?
 Moje cesta nebyla moc klikatá co se týče víry, tu jsem si udržel od dětství a jen s malou pauzou v období dospívání jsem byl praktikující a aktivní věřící ve farnosti. A od okamžiku, kdy jsem zaslechl své povolání, tak jsem se snažil ho rozvíjet a hledat cesty na které mě Pán volá. První po-volání jsem zaslechl v létě 2004 při duchovní obnově pro františkánskou mládež v Zásmukách. A od roku 2007 jsem již v klášteře v řádu Menších bratří kapucínů.

 

 1. dějství:       následuje představení bratra žádajícího o složení slibů: Kdo je to podle tebe bratr kapucín, který se v dnešní době a pro dnešní dobu rozhoduje k celoživotnímu zasvěcení?
Podle mého mínění, by měl být kapucín člověk připravený ke službě hlavně Bohu, bratřím a všem lidem, se kterými se setká a nebo jsou mu svěření. Měl by mít vyjasněnou minulost a během formace v řádu by se měl ujistit, že to není on, kdo chce být klášteře, ale že to povolání, které objevil je od Něho, našeho Pána a Boha.            

 

                         následuje bohoslužba slova: Čím je pro tebe Boží slovo a nakolik inspiruje tvůj duchovní život. Během obřadu slibů zazněly tři úryvky z Písma, proč sis zvolil právě tyto? Máš nějaké osobní slovo nebo verš, který tě v tvém zasvěcení výrazně provází?
 Boží slovo je pro mne zdroj inspirace do života a slýchávám ho několikrát denně (breviář, mše svatá, při čtení před jídlem, osobní četba), tak jsem jím obklopen.  A kdybych se nechtěl nechat poučit z Písma svatého, tak bych ztratil jednu ze směrovek v mém životě a jistě se někam zatoulal. Texty jsem si vybíral sám a zvažoval jsem, jak čím jsou mi blízké.

První čtení bylo z 1 král. 19, 16b. 19-21 a vnímám, že si mě Pán vyvolil a vybral abych plnil úkoly, které má pro mne připravené, zatím nevím, ale jaké J, tak čekám co mi sešle.

Druhé čtení bylo z 1 Kor 1, 22-31 a líbí se proto, že si myslím, že není potřeba tolik lidská moudrost, co do objemu dat, ale moudrost získaná od Něho, Dárce vší moudrosti a všeho vědění. A že to lidé bez víry nechápou, je pochopitelné. Chci se učit každým dnem být „pošetilý“ po Božím způsobu.

Evangelium bylo z Mt 11,25-30 a je mi obzvlášť blízké, tím že se vnímám být před Ním maličký a chci se učit brát na sebe Jeho jho a být žákem v Jeho škole. Docházku do Jeho školy, chci uzavřít až u nebeské brány.

V mém řádovém životě mě doprovází žalm 51 a je to žalm, při kterém se král David vyznává ze svého hříchu se ženou a tento žalm mě udržuje v bdělosti nad sebou samým. A ukazuje mi, že jsem také slabý člověk, který bez Boží milosti lehce sejde z cesty.

 

                        následuje kázání: Vím, že svatý František nabádal bratry, aby kázali nejen slovy, ale také svým životem. Ty jsi bratr laik. V čem vidíš své konkrétní poslání v kapucínském životě? A co bude tvým „kazatelským pultíkem“?
 Své poslání vnímám v několika rovinách a to: jednak být k dispozici pro potřeby kláštera a služby s tím spojené. A také vycházet ven mezi mladé lidi a ukazovat jim, že lze i v dnešní době žít plnohodnotný život v řádu. Jsem připraven jím naslouchat a pokud bude třeba, tak je nasměrovat a ukazovat jím, že každá cesta, která je od Pána, je krásná, ale i náročná.

Můj „kazatelský pultík“ bude na jeden rok ubytovna pro studenty v Olomouci tzv. Kapucinát, kde kluky povedu nejen po stránce administrativní, ale i duchovní. Rád bych, kdyby využili výsady bydlet v areálu kláštera, ve kterém bydlíme i my bratři a jsme jím k dispozici, kněží pro svátostné úkony a také já na rozhovory a vzájemné setkání.

 

Upřímně, kolik si toho pamatuješ z kázání během obřadu?
Z kázání si pamatují, že nezáleží, kolik toho tady na světě zvládneme udělat, zařídit či opravit. Protože to vše na konec shoří a zůstanou jen trvalé hodnoty u Boha, který to vše stvořil.

 

Drama vrcholí           následují litanie ke všem františkánským svatým, slibující leží v prostraci na zemi: Prostrace za zpěvu litanií patří k nejsilnějším prožitkům během obřadu. Jak se ti leželo a co ti při tom běželo hlavou?

Postoj v prostraci s rukama rozpraženýma do tvaru kříže mám obzvlášť rád a vnitřně mi pomáhá si uvědomovat, že nejsem tu na světě jen pro sebe, ale proto, že mě tu chce mít On a že chci mu být plně podřízen a připraven plnit Jeho vůli.

Mě osobně se leželo moc dobře,  našel jsem si polohu aby mě nic netlačilo J a užíval jsem si chvil, kdy nemusím nic říkat a jen mohu naslouchat zpěvu litanií z kůru. Cítil jsem se v tu chvíli milovaný Bohem a zároveň jsem se mu plně odevzdal.

 

   Dominik není zrovna františkánské jméno, můžeš prozradit, proč ses rozhodl právě pro ně? Máš i mezi františkánskými světci nějaký zdroj inspirace pro svůj život?
 Svatého Dominika de Guzmána jsem si zvolil, proto že naše rodina má blízko k dominikánské rodině a já jsem poznal několik starších otců dominikánů v Jablonném pod Ještědí a byli mi vzorem. Také je mi blízký život sv. Dominika tím, že neseděl v klášteře, ale chodil ven a kázal a dělil se o obdržené milosti s lidmi.

Na prvním místě je pro mne sv. František z Assisi, jeho celý život je zajímavý tím, že Pán si dokáže volit koho chce a kdy chce. 
Pater Pio, pro jeho pokoru a vytrvalost ve službě Bohu. Navzdory všem obtížím, které musel snášet.

 

                         následují vlastní sliby: Jak těžké je vložit své ruce do rukou představeného a veřejně slíbit, že budeš po celou dobu svého života žít v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě?  
Pro mne to těžké nebylo, protože jsem se na tento okamžik připravoval celé tři roky, po které jsem měl časné sliby. A před doživotními sliby, jsem byl týden na poustevně a připravoval jsem se intenzivně na tuto chvíli. A na konci pobytu jsem vnímal, že jsem v Boží náruči.

 

 Slib je vždy oboustrannou záležitostí. Ty jsi slíbil poslušnost, chudobu a čistotu. Víš, co ti slíbil Bůh?
 V první řadě mi Bůh slíbil, že pokud budu žít podle vzoru sv. Františka, tak dosáhnu věčného života. Dále mi dal hodně bratří, kteří mi pomohou a kterým mám pomáhat. Slíbil mi pestrý život, pokud se mu zcela odevzdám.

 

                          následuje přinášení darů: Vzpomínáš si, co nebo koho jsi v té chvíli pokládal Pánu na oltář k proměnění? Co ve svém životě pokládáš za největší dar? 
Na oltář jsem pokládal sám sebe a svůj život, abych dokázal být  pravým svědkem, za kterého se Ježíš nemusí stydět.

To je těžké specifikovat, ale pokud mám fakt něco vybrat, tak je to dar povolání a to že si mě vybral i s mou slabostí.

 

2.dějství          následuje bohoslužba oběti: Eucharistie je vrchol a pramen, ke kterému směřuje činnost církve. Okamžik, kdy se Kristus vydává do našich rukou. Jakým způsobem jsi připravil své srdce na setkání s Pánem v tento jedinečný okamžik, v den tvých věčných slibů?
 Na tuto mši svatou jsem se připravoval v poustevně na Slovensku.

 

Máš svůj osobní, osvědčený recept na „zůstávání v Boží přítomnosti“?

 Snažím se vnímat, že se tu děje  něco, co nedokážu momentálně plně pochopit a odevzdávám se do Jeho rukou. Zůstat v tichu a usebrání a snažím se Ho vnímat srdcem. Hlavně ne rozumem, to by nefungovalo, aspoň ne u mne.

 

Co je tvým klíčem, který ti otvírá přístup k Božím tajemstvím?
 Ticho, klid, ale ne obyčejné. Musím být naladěn na to, že se chci s Ním setkat a toto setkání je plně v Jeho rukou. A hlavně otevřené srdce a připraveného ducha.

 

 Závěr              děkovačka: Na závěr zaznívají slova díků Pánu, nejbližším, těm, kteří tě provázeli během prvních kapucínských krůčků, spolubratřím... S kterým z nich by ses ale nebál seskočit padákem, v důvěře, že tě udrží i nad propastí tvé slabosti?
Na prvním místě to je můj duchovní vůdce br. Serafín a také jedna řádová sestra Blanka OSF, která mi pomáhala v úplných začátcích, když jsem objevil povolání.

 

Byly pro tebe tvé věčné sliby takovým seskokem?
 Nemyslím, že by to byl pro mne seskok, ale zjištění, že mám pevnou půdu pod nohama a že jsem plně odevzdán do Jeho rukou a rukou představených a že moje rozhodnutí je nezvratné.

 

A pokud ano, jaký byl dopad?
Dopad se nekonal, byl jsem celou dobu pevně na zemi. J J

 

Kostelním prostorem zaznívají slova slavnostního požehnaní. Varhany duní a průvod se obrací na cestu do sakristie. Odcházejí kněží, přisluhující i br. Dominik. Vzduch je stále silný dojetím a mocnými emocemi, vůní posvátna a tajemstvím, které dohlédne k věčnosti.

A pak je kouzlo prolomeno. Do vědomí se vkrádají obvyklé zvuky, tvary, barvy, tváře. Život jde dál. Ten bratra Dominika však už jen ve stopách Toho, kterého se rozhodl následovat životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě, podle řehole sv. Františka. 

„V jaké tónině?“, ptáte se. Věřím, že to si budem moci poslechnout o pár let později. Vždyť sliby jsou jen nový začátek.

 

 

Poslechněte si, také rozhovor pro radio Proglas před mými věčnými sliby. zde