Jakub z Balduiny (1900–1948)

Ctihodný služebník Boží se narodil jako osmý z deseti dětí v Balduině di Sant Urbano (Padova) 2. srpna 1900 a pokřtěn byl 5. srpna jako Beniamino Angelo. V letech 1906 až 1909 navštěvoval základní školu. Po jejím ukončení pokračoval ve studiích na učilišti v Lendinaře.

Mladý Beniamino právě v Lendinaře začal navštěvovat konvent bratří kapucínů, jelikož ho velmi oslovil příklad bratří kvestuantů. Nasměrován farářem, 13. října 1917 ve svých sedmnácti letech vstoupil do serafínského semináře bratří kapucínů v Rovigo, kde byl ve skupině s jedenáctiletými. Po vypuknutí první světové války byl povolán do armády, kde sloužil až do jara roku 1921. Po propuštění do civilu krátce navštívil rodinu a pak byl poslán do serafínského semináře ve Veroně, aby zde pokračoval v gymnaziálním studiu. 28. září 1922 vstoupil do noviciátu v Basano del Grappa a přijal jméno Jakub z Balduiny. 29. září 1923, kdy skládal své první sliby, novicmistr řek matce br. Jakuba, že její syn neumí nic jiného „než se modlit“. Během druhého roku teologie se u br. Jakuba začaly objevovat první symptomy nemoci, která ho pak doprovázela až do smrti, a to letargické encefalitidy.

Jeho zdravotní stav vyvolal silné pochybnosti o možnosti a vhodnosti jeho kněžského svěcení, nicméně představení se obávali, že brzy zemře, a tak ho dispensovali od posledního roku studia teologie. 21. července 1929 byl služebník Boží v Benátkách vysvěcen kardinálem Pietrem La Fontaine, benátským patriarchou, na kněze a nabídl své útrapy a umrtvování za spásu duší, za kněžská povolání a za svatost kněží.

Po krátkém pobytu v Capodistrii 28. listopadu 1931 otec Jakub dorazil do Udine, kde byl krátce po svém příjezdu podroben důkladné lékařské prohlídce. Diagnóza byla dost znepokojivá: post-encefalitický parkinsonismus s nepříznivou prognózou: jen pár let života. Od té chvíle se jeho zdravotní stav stále zhoršoval, aniž by mu to však zabránilo žít věrně podle Řehole a vykonávat zpovědní službu. Protože nebyl pohyblivý, bylo mu dovoleno přijímat kajícníky ve své cele v prvním patře konventu, která byla vybavena jako zpovědnice.

Giacomo2Kněz Pietro Baldassi, který v té době v Udine organizoval poutě nemocných do Lurd ho pozval na pouť do Ludr. 19. července 1948 vyrazil služebník Boží na pouť a po 35 hodinách jízdy vlakem dorazil do Lurd, aniž by byl schopen vyrazit k jeskyni, jak si přál. K večeru se jeho stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován a 21. července 1948 zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho kněží i poutníků. Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově cizinců v rohu. 15. října 1949 byly přeneseny na důstojnější místo věčného odpočinku. Jeho hrob je stále ozdoben čerstvými květy a votivními svícemi.

16. června 2017 svatý otec František pověřil Kongregaci pro svatořečení, aby vydala dekret o hrdinských ctnostech Jakuba z Balduiny, kněze a zpovědníka, člena Benátské provincie.