Ct. Salvator Pinzetta (1911–1972)

PinzettaSlužebník Boží se narodil 29. července 1911 v Casce, ve státě Rio Grande do Sul v Brazílii. Byl druhým z 13 dětí rodičů Fiorentina Pinzetty a Isabelly Romani, jejichž rodiny pocházely z provincie Mantova v Itálii a emigrovaly do Brazílie v druhé polovině 19. století. Prvních 33 let svého života prožil tak, že pomáhal své rodině při práci na poli a péči o dobytek. Vyznačoval se ctnostným životem, úctou k Panně Marii a ke sv. Ludvíkovi Gonzagovi.

V únoru 1944, na radu kapucína (to byl br. Alessandro Studzinki), strávil služebník Boží určitou dobu v usebrání a modlitbě v kapucínském konventu v Marau. Zde dozrálo jeho rozhodnutí vstoupit do Řádu menších bratří kapucínů, a tak byl 6. května 1944 přijat do konventu ve Flores de Cunha. V tomtéž konventu započal 5. ledna 1945 noviciát jako bratr laik a přijal řeholní jméno bratr Salvatore da Casca. Po složení prvních slibů strávil první dva roky svého řeholního života v konventu Sv. Františka z Assisi v Garibaldi. V lednu 1948 byl znovu přeložen do konventu ve Flores de Cunha, kde 6. ledna 1949 složil věčné sliby. V letech 1949 -1962 zastával různé služby: staral se o klášterní zahradu, o vinici, která sloužila k výrobě mešního vína, byl vrátným, kuchařem a koordinátorem manuálních prací noviců.

Roku 1953 se zapsal do Sdružení Mariiných otroků. Bratři si ho vážili a lidé ho měli velmi rádi kvůli jeho dobrotě a mírnosti. 6. ledna 1961 byl jmenován novicmistrem bratří laiků, což vykonával, aniž by zanechal ostatních běžných služeb.
V pokoncilní atmosféře mu 22. dubna 1970 biskup z Caxias do Sul, Mons. Benedito Zorzi, udělil pověření mimořádného služebníka Eucharistie pro farnost Flores de Cunha. Br. Salvatore věrně vykonával tuto svou službu s příkladnou úctou k Eucharistii a s láskou k nemocným, které navštěvoval jak u nich doma, tak i v městské nemocnici. 19. března 1971 dostal na starost péči o pastoraci nemocných, aby připravoval nové mimořádné služebníky Eucharistie.

30. května 1972 pocítil služebník Boží silnou bolest hlavy a požádal o dispens z účasti na místní kapitule bratrského společenství. Následujícího dne, 31. května 1972, jak bylo jeho zvykem, zúčastnil se v 6:30 mše svaté v nemocnici Fatima di Flores de Cunha. Po návratu do konventu byl stižen náhlou nevolností a byl převezen do nemocnice, kde byl hospitalizován kvůli krvácení do mozku. Zde také 31. května 1972 v 18 hodin zemřel.

Prostý epitaf na jeho hrobě: „prostota, modlitba, práce“ dokládá podstatu a tajemství života služebníka Božího, který dokázal vtělit hodnoty prostoty a zřeknutí se sebe a spojit je s pokorou, radostí a pokojem, což jsou sloupy františkánství. Služebník Boží prožíval mimořádným způsobem drobné záležitosti, které měl na starosti v každodenním životě a stále usiloval o to, aby jeho život byl svatý.
 
7. května 2019 kardinálové a biskupové během řádného zasedání Kongregace pro svatořečení uznali, že služebník Boží Salvator Pinzetta, křestním jménem Erminio (1911-1972), prokázal svým životem hrdinský stupeň ctností božských (víry, naděje a lásky), kardinálních (moudrosti, mírnosti, statečnosti a spravedlnosti) i ctností náležejících k jeho životnímu stavu zasvěcené osoby (chudoby, čistoty a poslušnosti).
13. května 2019 svatý otec František pověřil Kongregaci pro svatořečení, aby vydala příslušný dekret super virtutibus. Aby mohl být blahořečen, je třeba nyní doložit zázračnou událost, k níž došlo na přímluvu ctihodného služebníka Božího.