Kostel a klášter

Klášter v Praze na Hradčanech je nejstarším kapucínským klášterem v České republice. Základní kámen k jeho stavbě byl položen 23. 5. 1600. Pozemek koupil a kapucínům daroval pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Lipé a Dubé. Kostel zasvěcený Panně Marii Andělské byl konsekrován 16. 6. 1602. Připojený kapucínský konvent byl ústředím řádu pro země česko-rakouské až do r. 1618. Roku 1666 byl klášter rekonstruován a zvětšen.

V dubnu 1944 byla budova zabrána jednotkami SS a bratři se odebrali do Opočna. Několik jich však zůstalo v upravených místnostech v Loretě. Po válce roku 1945 byl klášter znovu adaptován a sloužil jako provincialát a jako naše řádové studium teologie až do r. 1950, kdy byli bratři komunistickým režimem vyhnáni z kláštera a deportováni do internačních táborů. Zpět jsme se mohli vrátit až r. 1991. Dnes opět v tomto klášteře sídlí náš provinciál.

Stručná historie příchodu kapucínů do Čech

Velká rodina synů sv. Františka z Assisi se dělí na tři samostatné větve: minority, františkány a kapucíny. Příčinou vzniku nové větve byla vždy touha bratří vrátit se k původnímu ideálu sv. Františka. Na začátku kapucínské reformy stojí Matouš z Bascia, původně observant (františkán), který s hrstkou bratří začal roku 1525 žít Františkovu řeholi bez pozdějších papežských výkladů, které ji poněkud rozmělňovaly. Bratři se oblékali do hnědého hábitu s dlouhou špičatou kapucí, podle dochovaného hábitu sv. Františka. Proto lid začal tyto "františkánské poustevníky" nazývat "kapucíny".

Už v lednu 1525 šel bratr Matouš do Říma, aby tam získal od papeže dovolení uskutečnit tuto novou reformu. Po delších jednáních prostřednictvím kardinála Carafy vydal 3. 7. 1528 papež Klement VII. dalšímu ze spoluzakladatelů, Ludvíkovi z Fossombrone, bulu Religionis zelus, kterou potvrdil tuto novou řádovou větev. Její plný název nyní zní: Řád menších bratří kapucínů. V počátcích své existence prodělal nový řád těžkou krizi, neboť z něj odešli bratři, kteří jej založili. Příliš totiž toužili po poustevnickém životě a zapomněli na to, že život modlitby v ústraní sice patří k Františkovu ideálu, ale vždy v přítomnosti dalších bratří, neboť bratrství bylo Františkovi stejně cenné. Za opravdovou očistou Františkových ideálů tak stojí až druhá generace kapucínů (z velké části rekrutující se z observance), ze které také vzešla celá řada světců, jako sv. Felix z Cantalicie († 1587), sv. Serafín z Montegranara († 1604), sv. Fidel ze Sigmaringen († 1621) a sv. Vavřinec z Brindisi († 1619), který přivedl kapucíny k nám do Čech. Po počátečních obtížích se řád velmi rychle rozrostl. Padesát let po jeho vzniku bylo na italské půdě 21 provincií s 325 kláštery, ve kterých žilo 3 746 bratří. Roku 1761, v době svého největšího rozmachu, měl řád 64 provincií s 34 029 bratry.

Kolem roku 1600 byly poměry v Čechách velmi neutěšené. Jen třetina obyvatel se hlásila ke katolické víře. Praha, ve které v době Karla IV. bylo 44 farních a 25 klášterních kostelů, měla v r. 1600 jediný katolický chrám: sv. Víta. V Čechách bylo 1366 far, z toho 366 katolických. Kapucíny chtěl mít ve své arcidiecézi už pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice, ale generál řádu mu tehdy nevyhověl s odůvodněním, že nemá vhodné řeholníky, že bratři neznají řeč a že je v Čechách drsné podnebí. Teprve nástupce arcibiskupa Bruse - Zbyněk Berka z Lipé a Dubé - docílil s pomocí samého papeže, že r. 1599 byla do Čech vyslána misie: 6 kněží, 3 studenti teologie a 3 bratři laici. Misii vedl sv. Vavřinec z Brindisi. Po svém příchodu do Čech, 13. 11. 1599,  založili první klášter v Praze na Hradčanech v blízkosti hradeb.

Začátky byly velmi těžké. Protestanti zaujali vůči bratřím tvrdý postoj, bratři bývali i fyzicky ohrožováni na životě. Přesto si svou mírností, pokorou, přesvědčivou chudobou a hlásáním evangelia získali brzy srdce Pražanů. Tak byl položen základ budoucí kapucínské provincie na území zemí Koruny české, která již v r. 1673 měla 21 klášterů. Roku 1766 byla na svém vrcholu co do počtu členů: 566 kněží, 40 studentů teologie a 203 bratří laiků. Doba josefinismu, která těžce poškodila řeholní život na celém území císařství, těžce zasáhla i kapucínský řád a způsobila v něm úpadek, se kterým se naše provincie dokázala vypořádat až r. 1925, kdy přišel z Říma vizitátor. Život provincie se v důsledku toho radikálně změnil. Studenti byli posíláni na studia do Francie - do vzorné pařížské provincie. V té době se také pomýšlelo na vlastní teologické studium, a proto byli vhodní bratři vysláni do Říma na odborná studia. Vlastní studijní dům byl dokončen r. 1935. R. 1939 měla provincie 139 členů.

Německá okupace znamenala značné omezení řádového života, který naplno znovu začal r. 1945. Ne nadlouho. V dubnu 1950 komunistická vláda zlikvidovala všechny mužské kláštery na území republiky. Mnozí bratři byli odsouzeni za vykonstruované zločiny do vězení, další museli nastoupit vojenskou službu u nechvalně známých PTP a zbylí byli nejprve internováni ve sběrných klášteřích (Hájek u Prahy, Broumov, Želiv...), odkud pak museli nastoupit do civilního zaměstnání. V šedesátých letech však život řádu znovu ožívá, i když veřejně jen na chvíli (po r. 1968). "V podzemí" se však přijímají do řádu noví bratři, tajně se scházejí po farách, bytech a horských chatách, takže po pádu komunistického režimu (r. 1989) se pak postupně vracejí do několika klášterů. Dnes je na celém světě asi 10 807 kapucínů se sliby, z toho v naší zemi 35.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc